korupceLoni na podzim jsme měli komunální volby a stalo se již dobrým zvykem tento svátek demokracie zakončit trestním oznámením pro podezření z korupce na všechny, kteří seděli na vidlákovské radnici. Policie to pak prošetří.... a odloží.
Tu a tam se něco dostane až ke státnímu zástupci a tu a tam se něco dostane až k soudu. A zatím pokaždé to skončilo osvobozujícím rozsudkem.

Není to jen naše místní jihomoravská specialita, děje se to všude. Vlastně marně přemýšlím, který z našich vrchních úřednických či politických představitelů zůstal s čistým neobviněným štítem. Premiér je stále vyšetřován, ale pořád není obžalován, na Zemana zkoušejí vlastizradu, Zimola, Rath, Netolický, Púta... tenhle seznam by byl hodně hodně dlouhý.

A opět není to jen otázka naší zemičky. V jednom kuse někde rozkryli korupční skandál, obvinili ministry, úředníky a kdo ví koho ještě, sestavil se popdle toho žebříček zkorumpovanosti, obvinění jsou lidé z politiky, byznysu, sportu.

Ale když se pak na to podíváte, v devadesáti procentech jde o to, že spolu dva lidé mluvili, něco domluvili a nějak zlehýnka obešli nějakou tisícistránkovou směrnici.

foldyna1„Tak dlouho jsme hnali bolševiky na východ, až se k nám dobrali ze západu,“ říká místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna v nezvykle ostrém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz a přidává varování. Tlaky globálního kapitálu dle jeho slov způsobují, že lidé hledají alternativy – i ty nesprávné. Směrem k sociální demokracii prohlásil, že žijeme v 21. století a nelze neustále vykřikovat, že strana má 140letou tradici, protože nejsou muzeum s vývěsními štíty. Zdůraznil, že ČSSD navíc neodpovídá nárokům běžného voliče.

Jaký názor máte na zdanění majetku církví a jak ukončit spory mezi církvemi a státem? 

To je jedno velké téma, které sociální demokracie už od doby, kdy se začalo projednávat, tlačila před sebou a očekával se od ní nějaký výstup. Takže nejsem překvapen a nemám nic proti tomu. Nicméně se domnívám, že ten stávající stav, kdy se tu neustále přetlačujeme vidlemi především s římskokatolickou církví, protože jí se to týká nejvíce, není v pořádku. Týká se to ale samozřejmě i všech ostatních a vidím to na položkách, které přicházejí, takže se jedná o téma pro všechny církve. Myslím, že by se stát a politické strany měly znovu pokusit o jednání s církvemi, abychom ten spor uzavřeli. V zásadě to do jisté míry církve jako takové poškozuje. Jejich kredit i diskutabilitu vztahu občanů k církvím. Čili se domnívám, že současný kardinál je člověk velmi rozumný. Způsob, jakým se k tomu stavěl kardinál Vlk a dnešní představitel římskokatolické církve, je velice rozdílný. Je cítit taková pozitivní atmosféra, i přesto, že se neshodneme. Politické strany, popřípadě stát by se měl znovu pokusit otevřít tuto diskuzi a nějakým společným usnesením ji uzavřít. Není možno, aby se tady stále dokola diskutovalo. Církev je součástí naší historie a kultury a měli bychom mít lepší a dobré vztahy.

petříčekMinistr zahraničí ČR Petříček je na Ukrajině a jeho prvním hostitelem byl jeho rezortní ukrajinský kolega Klimkin.

A aby byl postoj a směřování obou těchto mužů pro světovou veřejnost dostatečně jasný a výmluvný, nejednali na Ukrajinském ministerstvu zahraničí, ale na MINISTRY OF FOREIGN AFFAIRS OF UKRAINE, jak prokázal velkými písmeny vyvedený text umístěný na pozadí místnosti, ve které oba ministři tiskovou konferenci uspořádali.

Nu a ideově po anglosasku se oba ministři na zmíněné konferenci též vyjadřovali. Klimkin ocenil Petříčkem „naprosto jasný“ oficiální český postoj podporující sankce EU proti Rusku a odsouzení ruské agrese Krymu, k čemuž Petříček dodal, že ČR nebývale tvrdě odsuzuje hybridní válku, kterou Rusko proti Ukrajině na východě země vede. „Ukrajina musí bojovat současně na dvou frontách, proti ruské agresi a proti proruským povstalcům na východě, a druhou frontou je potřeba modernizovat Ukrajinu“, řekl Petříček.

Mluvil i o pomoci, kterou ČR Ukrajině poskytuje. Ukrajinu označil za klíčovou zemi východního partnerství (zřejmě proto, že představuje nejvýhodnější nástupnické území pro útok proti Rusku-pozn.LM), s kterou už sice nemá společné hranice, ale nicméně ji i tak vnímá jako svého souseda.

Nejmilovanějšího ze všech sousedů, které má, tlačí se mi do pera, a to proto, protože je ze všech nejrusofobnější, stejně jako je sociální demokrat Petříček zřejmě nejrusofobnější ze všech ministrů české vlády. A člověk, který žlučovitě zlostné výpady tohoto člověka proti Rusku čte už po několikáté,  se nemůže zbavit otázky, do jaké míry vyjadřují jeho protiruské výpady názor celé české vlády.

Premiér Babiš se zatím k této otázce nevyjádřil, zato s podporou všeho, co Petříček v Kyjevu učinil a řekl, si pospíšil vyjádřit svůj plný souhlas Hamáček, předseda to ČSSD. Bývalé to strany českých pracujících lidí.
Inu i tak se bijí hřebíky do rakví.

Vždyť propánakrále, pane Petříčku a pane Hamáčku, i Němec Günther Verheugen viděl, že  to, co  dnes Ukrajině z Kyjeva vládne, je čistokrevná vláda fašistů z masa a kostí. A vy Češi to nevidíte?

 Český nezávislý tisk 28.1.2019                                                                           Lubomír Man


 

snejdarek smallV mrazivém odpoledni přesně před sto lety osm praporů československé armády vedených legionáři za podpory pěti tisíc dobrovolníků zaútočilo na polské jednotky, když jejich velitel odmítl vyklidit sporné Těšínsko. Od vzniku republiky neuplynulo ani čtvrt roku a už vedla svou první válku, ve které zajistila svou nadvládu nad většinou Těšínska včetně Bohumína, Karviné a Ostravy i klíčovou tratí do Košic. Další postup zastavily dohodové země.

Velitel československých sil podplukovník Josef Šnejdárek v doprovodu skupiny zahraničních důstojníků z dohodových zemí Francie, Itálie, Velké Británie a Spojených států se 23. ledna 1919 v 11 hodin ohlásil u polského velitele Franciszka Latinika. Předal mu ultimátum - buď se polské jednotky do dvou hodin stáhnou k řece Bělé, nebo Československo zaútočí.

Latinik ultimátum odmítl, dokonce se pokusil Šnejdárka zajmout a pro pět svých praporů podporovaných čtyřmi kulometnými rotami, jezdeckou četou a dělostřeleckou baterií vyhlásil okamžitou bojovou pohotovost. Proto se poté, co vypršelo dvouhodinové ultimátum, daly se do pohybu 21. střelecký pluk legionářů z Francie o síle tří praporů, jeden prapor 54. pěšího pluku, jeden prapor 93. pěšího pluku, 17. myslivecký prapor a dva prapory dobrovolníků, které postupovaly na Bohumín a Karvinou.

Naše školství reaguje na výtky BIS ohledně výuky dějepisu a připravuje změny osnov. Očistí je od sovětského výkladu dějin a budou více proevropské. Návrhy na změny měly zůstat tajné. Ale u nás se hned všechno rozkecá...

Základní teze nových učebních osnov zpracovala nezisková organizace „Evropské včerejšky“ a agentuře KACHNA se je podařilo získat za blíže nevyjasněných okolností. Pokud lze z textu usuzovat, záměr změnit obsah učiva a chápání dějinných událostí je hodně ambiciózní a v mnoha případech budeme asi kroutit hlavou nad tím, v jakém historickém bludu jsme doposud žili. Navíc se nesoustředí jen na období moderních dějin, kterého se týkala výtka BIS především, ale neziskoví experti to vzali pěkně z gruntu.

Třeba hned příchod Čechů na naše území. Doposud se tradovalo, že přišli z východu z oblastí mezi Vislou a Volhou, tedy z území dnešního Polska, Ukrajiny, Běloruska a hlavně Ruska. Ukazuje se však, že je to mylný výklad, při kterém se úplně opomenulo to, že Češi patří mezi západní Slovany. Což nemůže znamenat nic jiného, než že naši předkové přišli ve skutečnosti ze západu. Tím je mimo jiné prokázáno i to, že jsme na něj vždycky patřili.

Dalším problematickým místem je příchod slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Doposud bylo jejich působení hodnoceno kladně, přičemž bylo oceňováno především to, že přiblížili křesťanskou víru našim předkům ve staroslovanském, a tedy srozumitelném jazyce. Dosud byli totiž lidé odkázáni na texty latinské, kterým nerozuměli. Z dnešního pohledu však šlo o krok kontraproduktivní. Používání staroslovanštiny v náboženské praxi totiž sebou přineslo i to, že lidé ztratili motivaci se cizí jazyky učit. A tak už od těch dob nás pronásleduje nedostatečná jazyková vybavenost, která je jedním z důvodů, proč je náš národ plný malých a zaprděných Čecháčků. Díky expertům z organizace „Evropské včerejšky“ konečně vidíme, že je to vina Cyrila a Metoděje a knížete Rostislava, který je k nám pozval.

Nadále bude také více zdůrazňován pozitivní vliv Svaté říše římské jako předchůdce současné EU. Z toho důvodu bude v osnovách kladen důraz i na císaře Karla IV. I když trochu jinak než doposud. Už to totiž nebude „otec vlasti“, ale především představitel evropského lidu a středověký předchůdce J.C.Junckera. Na Karlu IV. bude také demonstrováno, jak je přínosné vytváření multikulturních svazků. I když v případě otce Lucemburka a matky pocházející z českého rodu Přemyslovců není vzájemné obohacení tak dokonalé jako v případě svazku lidí z opačných konců světa. Holt středověk...

Mistr Jan Hus pak bude naopak hodnocen jako veskrze záporná postava. Nikoliv proto, že se pokoušel reformovat církev. To by se mu ještě dalo prominout. Jeho největším prohřeškem je ovšem to, že podnítil rozpoutání husitských válek, kdy vzbouření Češi bojovali i proti vojskům Svaté říše římské. Což je to samé, jako kdyby bojovali proti EU. Tam někde jsou pravděpodobně i kořeny našeho euroskepticismu. Podobně negativně a z analogických důvodů bude nově hodnoceno i stavovské povstání z let 1618 – 1620.

Přehodnocení čeká i národní obrození. Vedlo totiž k emancipaci českého jazyka, čímž opět došlo k tomu, že Češi ztráceli motivaci učit se jazyky cizí a přímo tak zapříčinilo to, že se z nás stali zaprdění Čecháčkové. Co Cyril a Metoděj začal, to obrozenci dorazili.

V tomto místě získaný materiál končí, takže není úplně zřejmé, jak bude z nového pohledu hodnocen třeba vznik Československa, nebo II. světová válka a osvobození naší země. Snad se agentuře KACHNA podaří chybějící návrhy získat. Něco mi říká, že to budeme teprve mrkat na drát...

PS: Abych předešla případným výtkám ze šíření neověřených informací, tak explicitně uvádím, že tento článek je fikce.

Český nezávislý tisk 22.1.2019                         Kateřina Lhotská


 

štemberaPropaganda o Palachovi. Trapně se polyká nad hrobem s lucernou. Brutální krajan z Kanady vytáhl na dnešní plačky rebela Kryla.
Deset procent populace žije na hranici chudoby, máme politiky, kteří přežvýkávají svoje fráze ještě hůř než jejich předsametoví odpůrci. Rozpustili jsme republiku a přehodili výhybku oficiální nenávisti do protisměru. A tím to nekončí, posuďte sami.

Jak probudit náš lid? Nejlépe se k tomu hodí výročí. Z boží milosti osmičkové. Mnichov byl vzhledem k roku 1918 načasován správně. Po válce přišly roky 1948 a 1968 a dokonce i Anticharta přišla tak akorát, v sedmdesátém osmém.

Nešťastné devítky
Cimrmanovu teorii o důležitosti zapamatovatelnosti historických dat nám narušila světová krize z roku 1929. Do naší historie se vloudila neblahá devítka. Následoval špatně naplánovaný protektorát, zabití Jana Opletala a události, které následovaly. Rok 1969 začal nečesky. Upálil se Jan Palach. Požadoval zrušení cenzury a zákaz tiskoviny zvané Zprávy. Tenkrát ovšem cenzura neexistovala, alespoň ne v té podobě, v jaké ji známe dnes. Zprávy byly vyhledávané, protože to byla snůška jazykových a věcných obludností. Byla to humorná protisovětská propaganda.
Úžas a probuzení národa jsou dva naprosto rozdílné pojmy. Národ užasl, že se někdo v zemi Švejka polil benzínem a škrtl sirkou. A navíc kvůli politice. Papalášstvo se rázem objevilo v televizi a – patrně naposled – souznělo s veřejností, protože mluvilo o tom, že tohle přece není česká cesta.
Něco jiného je porazit Rusáky v hokeji a protestovat proti nim vyrýváním výsledků 2:0 a 4:3 do vhodných podkladů. Podle některých pramenů projevila StB až věšteckou předvídavost, když dala před Aeroflot na Václaváku dopravit kostky, aby radost z vítězství vyvrcholila potřebným způsobem.

Velké a malé pohřby
Na velké pohřby chodí velké davy. Bylo tomu tak, když zemřel Masaryk, Gottwald, Zápotocký, Palach i Havel. Pak se jde domů, ale málokdo se ptá, co bude dál. Pěkně semknutí tehdy šli v čele pohřebního průvodu akademičtí funkcionáři. Komunisté vzdali hold člověku, který je svým činem podporoval. Málokterý významný akademický post totiž patřil nestraníkům. Do čistících prověrek zbývaly ještě dva roky a mnozí po nich zůstali stejně stmeleni.

Jezdíval jsem na prázdniny do Bystrého u Poličky. Kolem Pazlarů procházel každý pohřeb. Koně táhli vůz s nebožtíkem, následovali pozůstalí, za nimi dechovka a pak každý, kdo měl zrovna čas. Účast ano, úžas nad osudem možná, ale probuzení se nikdy nekonalo. Druhý den se po městečku zase pomlouvalo, smilnilo, nadávalo a třeba i konalo proti desátému přikázání. Jak kdy a jak kdo.
Palach nikoho neprobudil. To jen nejnovější propaganda naznačuje, že jeho odkaz je stále živý a že národ nikdy neklesl pod úroveň dřímoty. A tak se zase kladou věnce, zapalují svíčky, a jak kdysi napsal Karel Kryl: „Jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet, je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet! Pak se zvednou a hraje muzika písničku mizernou, ještě jednou se trapně polyká nad hrobem s lucernou.“

Parafrázovaný Kryl
Z plamenů nevzešlo nic obdivuhodného. Máme solidně fungující cenzuru, zaručující, že absolutní pravda zvítězí nad vším ostatním, jsme ukotveni směrem na západ solidním dluhem a plášť se točí po větru správným směrem. Deset procent populace žije na hranici chudoby, máme politiky, kteří přežvýkávají svoje fráze ještě hůř než jejich předsametoví odpůrci. Rozpustili jsme republiku a přehodili výhybku oficiální nenávisti do protisměru.

Tohle Palach chtěl? K tomu měl vést zákaz Zpráv? Raději mlčíme. Nedej bože, že by mohl platit mírně parafrázovaný Karel Kryl: „Že bych se znovu upálil, a rád? Nasrat, jó nasrat!“ Pokud nás Palach před něčím varuje, tak jen nepřímo. Již víme, že tehdy nepochopil, co jsou termíny geopolitické zájmy či hry nebo omezená suverenita.
Zapalujeme svíčky na počest člověka, který se z nevědomosti připravil o život. Byl příliš mladý na to, aby pamatoval, že se přes naše hranice šířila propaganda, když vál příznivý vítr. Kdyby počkal, mohl zjistit, že arogance mocných nezná hranice. O dvě devítky později by mu to dokázaly americké bombardéry nad Panamou. A o dalších třicet let později výrok amerického prezidenta, že ekonomicky zničí svého spojence v NATO, tedy Turecko, když nebude poslušné.

Mohl se dočkat toho, že Bělobrádkové čekají na impuls z Washingtonu, aby věděli, zda mají vraždu novináře označit za velmi odpornou, jen za odpornou, anebo ji zamést pod koberec. Mírně vzrušivému národu to je šumafuk. Sfouknou se svíčky a je do dalšího výročí vystaráno.

 

Parlamentní listy 19.1.2019 Jiří Jírovec-český krajan z Kanady