Kauza prodeje pozemků ve Frýdku-Místku, v níž je obžalováno sedm městských radních včetně současného primátora Michala Pobuckého (ČSSD), se vrátí k frýdecko-místeckému okresnímu soudu. Rozsudek okresního soudu, který všechny obžalované osvobodil, ve středu Krajský soud v Ostravě zrušil. Politici jsou obviněni, že městské pozemky prodali pod cenou, a připravili tak město o deset milionů korun. Proti zprošťujícímu rozsudku se odvolala státní zástupkyně

Všichni obžalovaní, kterým za zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinností při správě cizího majetku hrozí až deset let vězení, vinu odmítají a proces označují za politický. Kromě Pobuckého jsou mezi nimi i dva bývalí primátoři – Eva Richtrová, která byla primátorkou v době, jíž se kauza týká, a její nástupce Petr Cvik (oba ČSSD).

Frýdecko-místecký soud obžalované zprostil viny, protože se podle jeho názoru neprokázalo, že by při prodeji parcel postupovali v rozporu se zákonem. Cena pozemků byla podle soudu dostatečně odůvodněná a ani se neprokázalo, že obžalovaní chtěli pozemky prodat svým známým, z prodeje měli zisk nebo byli propojeni s lidmi, kteří parcely nakonec koupili.

Krajský soud: Záměr prodat pozemky pod cenou je evidentní

Státní zástupkyně nesouhlasila a se závěry okresního soudu se neztotožnil ani krajský soud. O prodeji pozemků se rozhodovalo v roce 2009 a byl to ve městě nejrozsáhlejší prodej nemovitostí v tehdejším volebním období. Soud uvedl, že radní vycházeli z cen doporučených majetkovou komisí. Tyto ceny ale byly z roku 2007 a od cen obvyklých uvedených v posudku, jejž měli radní k dispozici, se lišily. Proč se prodejní cena lišila, podle soudu ale radní neodůvodnili.

Stejně tak nezohlednili, že se na pozemcích chystalo vybudování inženýrských sítí, což by cenu zvýšilo. Prodejní cena přitom byla stanovena na tři roky. „Odchýlení se od ceny obvyklé, stanovení cen pozemků po dobu tří let a kroky činěné za účelem vybudování inženýrských sítí od sebe nelze oddělovat. Je tak evidentní záměr, aby pozemky byly prodávány výrazně pod cenou,“ uvedl krajský soud. Okresní soud nyní bude muset nově rozhodnout v intencích rozhodnutí krajského soudu.

„Můžu za nás za všechny říct, že jsme opravdu měli na mysli vždycky práci pro město, pro občany, a nikoliv nějaké jiné, postranní úmysly, případně obohacení někde, někoho, pro někoho. Za to bych dala opravdu ruku do ohně,“ komentovala dnešní rozhodnutí soudu Richtrová.

Pobucký figuruje v dalších dvou kauzách, kterými se zabývají či zabývaly soudy. V první, jež se týkala zahlazování dopravních přestupků městskou policií a manipulace s veřejnými zakázkami, soud Pobuckého obvinění zprostil, další obžalovaní dostali podmíněné tresty. V dalším případu, jímž se soud ještě zabývá, jde o údajně předražené zakázky na čištění příkopů. Mezi 15 obžalovanými je v tomto případě 14 bývalých i současných radních, včetně všech tří primátorů, a jeden vedoucí úředník.

29.1.2020         Krajský soud Ostrava

sorosAmerický miliardář a filantrop narozený v Maďarsku George Soros na Světovém ekonomickém fóru v Davosu oznámil, že univerzitám ve světě daruje jednu miliardu dolarů, v přepočtu asi 22 miliard korun. Vše ve jménu zachování demokracie v co největším počtu zemí na světě. Soros, který jako malý musel sám utíkat před Hitlerem, má totiž strach, že svět znovu podléhá nebezpečnému kouzlu autoritářských režimů. Radost mu prý nedělá ani Donald Trump.

Na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, které se letos koná ve dnech 21. až 24. ledna, promluvil mezi jinými i americký miliardář George Soros. Ve švýcarském městě oznámil, že univerzitám věnuje miliardu dolarů, aby v co největším počtu zemí udržel povědomí o výhodách demokracie oproti autoritářským režimům, jejichž obliba opět u části populace roste.

Projekt nové sítě univerzit (Open Society University Network – OSUN) podle deníku The Guardian označil Soros za „nejdůležitější projekt svého života“ a vyjádřil naději, že se k němu brzy připojí různé instituce na světě a také ho podpoří

Hodlá se přitom opřít o své zkušenosti se Středoevropskou univerzitou, která byla po roce 1989 otevřena v Maďarsku, ale kterou současný maďarský premiér vypudil ze země, neboť – ač sám v minulosti studoval za peníze George Sorose – dospěl k závěru, že je dnes tento finančník pro Maďarsko nebezpečný.

Soros hodlá s pomocí sítě nových univerzit bránit tomu, aby ve světě získávaly navrch autoritářsky laděné, či dokonce totalitní režimy, jak je známe z Ruska nebo z Číny. Nešetřil však ani současného prezidenta USA Donalda Trumpa. I jemu chce za pomoci sítě nových univerzit čelit.

Prezident Trump je podvodník a totální narcista, který chce, aby se kolem něj točil svět. Když se jeho fantazie stát se prezidentem naplnila, jeho narcismus se rozvinul do patologických rozměrů,“ varoval podle agentury Bloomberg Soros s tím, že Trump překročil meze dané americkou ústavou a právem čelí pokusu o sesazení z postu prezidenta.

24.1.2020  Parlamentní listy

farageDen odchodu Velké Británie z Evropské unie už je skoro tu. A v Evropském parlamentu se rozloučil asi nejznámější obhajovatel brexitu, Nigel Farage. Ve své řeči obvinil EU, že není jen nedemokratická, že je antidemokratická. A že dává svým činitelům moc bez toho, aby dotyční měli odpovědnost. A opět došlo na vlaječky. Když jimi mávali členové Brexit Party na rozloučenou, předsedající Farageovi vypnula mikrofon. A vyzvala je, aby si vlaječky vzali s sebou. Video už vyvolalo reakce v Česku. „Kravka, hnůj,“ zaznělo. Czexit také získal nové podporovatele.
Toto řekl Nigel Farage v Evropském parlamentu při debatě o dohodě o odchodu Velké Británie a Severního Irska z EU. „Tak je to tady, poslední kapitola, konec cesty. 47 let trvající politický experiment, se kterým Britové, upřímně řečeno, nikdy nebyli úplně spokojeni. Můj otec a matka se přihlásili ke společnému trhu, ne k politické unii, vlajkám, hymnám, prezidentům a nyní i ke společné armádě, kterou chcete vybudovat.
Pro mě to obnášelo 27 let politické kampaně a 20 let v tomto parlamentu. Nejsem spokojen s dohodou, o které budeme teď v noci hlasovat, ale Boris (Johnson) byl v posledních měsících hodně odvážný a, paní von der Leyenová, ukázal a slíbil nám, že se bude hrát tvrdě. A proto mu upřímně přeji hodně štěstí v dalším kole vyjednávání.
Ale to hlavní. To, co se stane v 11 večer v pátek, 31. ledna 2020, značí bod, ze kterého už není návratu. Až odejdeme, tak už se nevrátíme, a zbytek už jsou s prominutím jen detaily. Jdeme pryč a už tu nebudeme. A to by měl být vrchol mé politické kariéry. Jak jsem již řekl, když jsem sem přišel, tak jste se smáli. V roce 2016 jste se smát přestali (rok hlasování o brexitu – pozn. red.).
Ale můj pohled na Evropu se změnil od té doby, co jsem sem přišel. V roce 2005 jsem viděl, jak ústavu, kterou sepsal Giscard d'Estaing, odmítli Francouzi v referendu, jak ji odmítli Nizozemci v referendu a jak vy, v těchto institucích, jste je ignorovali a znovu ji navrhli jako Lisabonskou smlouvu a chlubili se, že ji můžete protlačit bez referend. A Irové hlasovali, řekli ne a byli donuceni, aby hlasovali znovu. Nutit lidi hlasovat znovu vám jde dobře, ale co jsme naštěstí dokázali, je, že Britů je moc na to, aby mohli být šikanováni. (potlesk Farageových souputníků)
Stal jsem se skutečným odpůrcem evropského projektu, chci, aby brexit odstartoval diskuzi ve zbytku Evropy. Co chceme po Evropě? Pokud chceme obchod, přátelství, spolupráci, vzájemnost, nepotřebujeme Evropskou komisi. Nepotřebujeme Evropský soud. Nepotřebujeme tyto instituce a tuto moc. A můžu vám slíbit, že jak v UKIP, tak ve straně pro brexit, milujeme Evropu, ale prostě nesnášíme Evropskou unii. Takhle jednoduché to je.
Takže doufám, že toto je začátek konce tohoto projektu. Je to špatný projekt. Není jenom nedemokratický, je antidemokratický a dává určitým lidem moc bez zodpovědnosti. Lidem, které voliči nemohou pohnat k zodpovědnosti. A to je nepřijatelné.

 

Po celém Západě zuří bitva, v Evropě, v Americe i jinde. Globalismus proti populismu. A můžete populismus nesnášet, ale vtipné je, že populismus se stává populárním. A má spoustu výhod. Už žádné další přihazování do rozpočtu, už žádný Evropský soud, už žádná dohoda o rybolovu, už žádné povyšování se nad nás, už žádná šikana, už žádný Guy Verhofstadt (europoslanec, zastánce federalizace EU). Co na tom může komu vadit? Vím, že ti budeme chybět.

Vím, že nám chcete zakázat vlajky, ale zamáváme vám s nimi na rozloučenou a těšíme se, že v budoucnosti s vámi budeme spolupracovat jako samostatná...“

V tu chvíli byl Nigelu Farageovi vypnut mikrofon a předsedající Mairead McGuinnessová (irská europoslankyně z EPP – pozn. red.) pravila: „Pokud nebudete poslouchat pravidla, tak budete přerušen. Prosím, odstranili byste ty vlajky? Pane Faragi, odstranili byste ty vlajky, prosím?“

Nicméně, Farage dodal, že už je konec, vše je dokončeno. „Už jsme pryč,“ prohlásil. Za což se mu dostalo oslavného „hip-hip-hurá“ od jeho kolegů. „Prosím, sedněte si, vraťte se na místa. Dejte pryč ty vlajky, odcházíte, tak si je vemte s sebou, pokud odcházíte teď hned, sbohem,“ řekla irská předsedající, což se v sále setkalo s potleskem, například od zmíněného Guye Verhofstadtata. „Jestli ještě mohu, slovo nenávist bylo použito v tomto projevu. A vzhledem k tomu, co jsme předtím slyšeli, bych chtěla říci, že bychom neměli nenávidět nikoho, žádný národ nebo lid,“ dodala ještě McGuinnessová, zatímco Farage a jeho kolegové odcházeli.

Hlavně na slova předsedající reagoval například bezpečnostní analytik Jaroslav Štefec. „Na tom videu mě nezaujal ani tak Nigel Farage a jeho závěrečné loučení s Evropskou unií, mimochodem velmi elegantní, vtipné a otevřené, jako spíše ta bezbřehá arogance a okázalé pohrdání představiteli odcházejícího státu ze strany kravky za předsednickým stolem. Takový hnůj by nám chtěl diktovat, jak musíme žít? S tím se jaksi nedokážu srovnat,“ prohlásil.

A položil otázku: „Když se šéfové evropských institucí chovají takto k reprezentantům jedné z nejsilnějších zemí Evropy, jak by se asi chovali v případě odchodu k nám Čechům? Zvláště když naši slavní ‚europoslanci‘ dokáží v naprosté většině namísto obhajoby našich životních zájmů jenom plivat na svou vlastní zemi, podrážet a pomlouvat její představitele.“

Ozvala se také dlouholetá advokátka a politička Jana Zwyrtek Hamplová, která byla chováním předsedající také rozhořčena: „Není ani tak podstatné, co říká Nigel (Farage), ale jak a co říká madam za řečnickým pultem. Něco tak trapného, nedospělého, ubohého a malicherného už jsem dlouho neviděla. A reprezentuje to i nás. Bylo mi trapně za celou Evropskou unii. A od tohoto okamžiku vím, že nechci, aby moje země byla členkou takové Evropské unie.“ Toto byl pro advokátku onen pomyslný jazýček na vahách.

„Jak to řekl Nigel Farage: Milujeme Evropu, ale nemáme rádi Evropskou unii. Od zhlédnutí tohoto videa jsem ve stejném klubu. Chci CZEXIT. Součástí tohoto trapného panoptika, které se neumí ani s grácií důstojně rozloučit, nechci být,“ prohlásila.

„Byli jsme před EU, budeme i po ní. Spolupráce Evropy od EU neodvisí. Přes všechny složitosti, které to přechodně přinese – odejděme. Jako Britové. Máme-li svou hrdost. Přeji si v příštím volebním období referendum o setrvání v EU,“ zhodnotila Jana Zwyrtek Hamplová video, které ji dohnalo k tomuto prohlášení.

československo7. 11. 1989 mi bylo 28 let.

Byla jsem toho dne na Albertově, na Vyšehradě, i na Národní, a prožívala jsem tu euforii. Fandila jsem pak chvíli i Havlovi a jeho družině, a vyrobila jsem si z moduritu placku OF.
Do práce jsem nosila trikolóru trikolóru na kabátě, účastnila se dalších demonstrací, a myslela jsem si uboze a naivně, že tu jde o naši zemi - lepší a krásnější. Dnes bych si za to nafackovala. Brzy mi spadly růžové brýle (někomu dodnes ne), a dnes je jasné, o co šlo. Šlo o majetky pro kolaboranty, kolaborantskou šlechtu, církve a sudeťáky. O prolomení Benešových dekretů. Od začátku.
Šlo o zničení Československa, továren a podniků konkurujících těm západním, o rozdělení naší země na dvě malé bezbranné zemičky. Lituji, že jsem nevěřila své babičce, která tehdy plakala a říkala, že tu zase bude hrstka bohatých, kteří budou mít za prachy vše, včetně práv, a zbytek lidí bude místo života bojovat o finanční přežití. Babička zažila první republiku, 2. světovou válku, a celé období až do „sametu“, takže věděla, o čem mluví. Dnes zase mně nevěří moje děti, že ti, kdo dnes chodí na Letnou, jdou řvát jen za práva boháčů a za to, aby dosavadní korytáři a zlatá mládež nepřišli o svá koryta.
Na Letné řvou postavy stojící proti lidu, ne s lidem. Oni lid nenávidí, protože nevolí jejich loutky zaprodané západním loutkářům. Letná - milion chvilek nenávisti, pražská kavárna, sluníčkáři, předskokani z pódií a tyjátrů - všichni jedno jsou: pátá kolona.
Rozvraceči státu, kteří chtějí zvrátit výsledky demokratických voleb ve svůj prospěch, ponížit a degradovat hlasy dolních deseti milionů. Dnešní Letná má plnou pusu demokracie, ačkoliv vůbec nepochopila, co to demokracie je. Já tedy neoslavuji třicet let svobody.
Je to 30 let svobody tunelářů, exekutorských mafií, podvodníků, Havlem amnestovaných zločinců, likvidátorů fabrik, podniků a zemědělství.
30 let ničitelů našeho školství, zdravotnictví, kultury a tradic, rozkradačů státu a rozdavačů peněz z našich daní.
Je to 30 let svobody silných zemí EU, které v naší zemi řádí svými kvótami a diktáty.
30 let svobody developerů, kteří ničí Prahu a další města a vesnice.
30 let svobody realitních predátorů, kteří dodnes nadhodnocují ceny bytů do nehorázných výšin, a nikdo je nezastaví. Naše města už za chvíli nebudou naše, protože si v nich, ač jsme se tam narodili, nebudeme moci dovolit bydlet.
Nechápu, jak někdo může slavit událost, jejímž výsledkem je zničení Československa a vše, co jsem výše vyjmenovala.
Kampaň kolem výročí r. 89 mi připadá odporně hysterická, a nemůžu už to poslouchat, ani se na to dívat.
Nikdo si tehdy nemyslel, že z Československa nezbyde ani kámen na kameni.
Nikdo z nás nečekal, že se cizákům rozprodají pozemky, domy, celé čtvrti, klíčová odvětví, podniky se staletou tradicí, energie, voda.
Nikdo nečekal, že co se nerozprodá, to bude vytunelováno a zlikvidováno, jako většina podniků a továren, které před "sametem" živily mnoho generací rodin (vedlejší státy přece nepotřebují konkurenci).
Nečekali jsme, že přijdeme o cukrovary, mlékárny, masokombináty, zemědělská družstva a soběstačné potravinářství.
Nikdo nečekal, že se budeme muset plazit pod nesmyslnými a bezbřehými diktáty EU.
Nikdo nečekal ani to, že nebudeme smět chránit své hranice.
A je tu někdo, kdo chtěl, abychom měli třetinové platy, ale vyšší ceny všeho, než v ostatních zemích EU?
Nečekali jsme ani to, že staří lidé po celoživotní dřině nebudou mít jistotu bydlení, lékařské péče, a že se budou muset rozhodovat, jestli mají vydat peníze za léky, nebo za jídlo, protože na oboje nemají.
A nečekali jsme ani to, že většina médií, politiků, a mládeže s vymytými mozečky budou starými lidmi opovrhovat, vysmívat se jim, a nejradši by prosadili, aby neměli ani volební právo.
Vůbec nikdo snad nečekal, že se z naší země stane rejdiště developerů, exekutorů, a podvodných šmejdů.
Nečekali jsme, že soudy budou pracovat ve prospěch šlechty, kterou zrušil a zakázal už Masaryk, že budou vydávat majetky kolaborantům, a že se tu začnou vyzdvihovat sudeťáci.
Myslím, že nikdo z nás nečekal ani to, že tu bude pátá kolona rozvracečů státu, kteří beztrestně sprostě uráží nejdemokratičtěji (protože přímou volbou) zvoleného prezidenta republiky.
A že na Letné v dnešní době budou za "demokracii" demonstrovat ti, kteří vše, co jsem tady vyjmenovala, zavinili, nebo tomu napomáhají.
A že tam nejvíc budou řvát ti, kteří ani neví, co to demokracie je.
Demokracie znamená VLÁDA LIDU. Ne samozvaných řváčů z neziskovek a podivných spolků.
Lituji lidi, kteří nepoznali, že ten ve skorohenlajnovském mundůru není na Letné pro ně...

23.1.2020 Český nezávislý tisk                            Lenka Doubravská

slovaniKoncepcia zjednotenej Európy v záujme deklarovanej mierovej budúcnosti a ekonomickej prosperity od začiatku smerovala postupnými krokmi k bruselskému centralizmu. Je otázne a v súčasnosti vlastne už aj evidentné, komu najviac vyhovujú kasta eurokomisárov, bruselská byrokracia a integračná štruktúra rôznych inštitúcií.
Bruselský centralizmus je zlyhaním a problémy starého kontinentu nerieši, ale naopak prehlbuje a vyvoláva opodstatnenú nespokojnosť a kritiku. Možno ho reformovať, vylepšiť v záujme členských krajín únie? Veď práve stredná a východná Európa je momentálne fackovaným panákom, pretože si dovolí pochybovať o kvótach utečencov z Ázie a Afriky, ktorých majú prijať jednotlivé európske štáty, stanovených europolitbyrom a podporovaných jeho oddanými služobníkmi. Kto vypovie poslušnosť, prestáva byť obľúbeným a spoľahlivým lokajom a nastupujú vyhrážky a vydieranie eurofondami.

Cukor a bič - eurá a nátlak. Ruka v ruke s týmto prístupom kráča aj vnucovanie multikulturalizmu, ktorý zlyhal rovnako ako bruselský centralizmus. Už dávno nejde o vzájomné obohacovanie kultúr, životných štýlov a civilizačných výnimočností, ale o zápas o nadvládu, dominanciu a diktovanie pravidiel agresívnejšou a militantnejšou komunitou, ktorá ctí len svoje tradície, náboženstvo a normy. Vzdáme sa vlastnej identity, koreňov a odkazov našich predkov, len aby sme vyhoveli pomyselným a vnucovaným experimentom sociálnych inžinierov pasovaných na hlásateľov akéhosi zvráteného spoločenského napredovania?

Máme ďalej lipnúť na integračnej podriadenosti v bruselských intenciách a nechať si nahovárať, že sme povinní znášať dôsledky koloniálnej politiky západných štátov a ich novodobých konfliktov na Blízkom východe, severe Afriky a v Strednej Ázii v podobe nekontrolovateľnej vlny imigrantov z krajín zmietaných vojnami, fanatizmom a nedostatkom? Povedzme si otvorene, napriek tomu, že v najvyšších európskych štruktúrach je slovenský komisár alebo na poste predsedu Európskej rady momentálne pôsobí poľský politik, únia slúži predovšetkým nemeckým a francúzskym záujmom. Pokiaľ ide o zahraničnú politiku, Brusel zohráva úlohu poslušného asistenta geostrategických plánov anglosaského sveta, americko-britskej koalície, ukázal to aj najnovší prípad s Ukrajinou a ponúkanou asociačnou dohodou, čo napokon viedlo k bratovražednej vojne medzi Ukrajincami a Rusmi. Rovnako to bolo aj v nedávnej minulosti v rámci vojny medzi slovanskými národmi na Balkáne, ktoré sa zmenili na poslušných čakateľov pred bránami Bruselu na členstvo v Európskej únii a NATO.

Pre slovanské národy v strednej a východnej Európe zostala v rámci bruselského centralistického modelu úloha poslušných štatistov, ktorí sa vzdali trhov, samostatnej hospodárskej i zahraničnej politiky a spejú do štádia nesvojprávnosti. Ak prejavia vlastný postoj, ako teraz v prípade krajín V4, Balkánu a novej poľskej vlády v odmietaní Západom nezvládnutej imigračnej politiky, okamžite sú na politickom a mediálnom pranieri.

Hovoriť o idei slovanstva ako o vzájomnej kultúrnej prepojenosti, hospodárskej spolupráci a koordinácii zahraničnej politiky slovanských národov a ich samostatných štátnych útvarov v záujme spoločných cieľov, si vyžaduje aj kritický pohľad do vlastných radov. Slovanské národy si samé totiž sťažovali svoju pozíciu a vybíjali vlastný potenciál a energiu vo vzájomných krvavých konfliktoch, a tak ochotne poslúžili záujmom vonkajších síl zameraných na ich oslabenie, rozvrat a manipulovanie. Žiaľ, ešte stále nie je minulosťou konštatovanie Ľudovíta Velislava Štúra v jeho diele Slovanstvo a svet budúcnosti: „Vskutku, srdcelomné divadlo je to vidieť, ako národ, v Európe počtom najväčší, je rozbitý, porozdeľovaný... všade len víťaznú káru cudzincov ťahá, iba ako materiál na pohodlné stavby pre iných slúži, a za odmenu za to všetko je potupou zasypaný, hanobením obhádzaný."

Napísal to síce v 19. storočí, no ešte aj v 20. i v 21.storočí Slovan oboril sa na Slovana a vzťahy Poliakov - Ukrajincov - Rusov, či Srbov - Chorvátov - Slovincov sú stále otvorenými ranami, do ktorých sypú soľ oni samotní i takzvaní priatelia a spojenci zvonku, pretože takíto rozhašterení Slovania najviac vyhovujú nikým nevoleným silám, ktoré majú svoju predstavu ako deliť Európu, ako ju spravovať a potom ju v jednom poslušnom košiari usmerňovať v rámci Nového svetového poriadku. A k tomu ešte vo vlastných radoch slovanských národov je ochotná piata kolóna slúžiť pre tučnú odmenu, kariéru a osobný prospech komukoľvek na úkor všetkého a všetkých, či už ide o politické elity, médiá alebo takzvaných občianskych aktivistov neschopných inej predstavy, než akú im predostreli inštruktori z tzv. západného demokratického slobodného sveta. Všetko ostatné je pre nich populizmus, extrémizmus, naivný romantizmus alebo služba Moskve.
Keď som už pri sypaní soli do otvorených rán, piatej kolóne a médiách, tak naše informačné prostriedky hlavného prúdu, čiže v súčasnej terminológii mainstream, ideu slovanstva nepovažujú za hodnú pozornosti. Skôr naopak, čo správa, komentár alebo diskusia, to ďalší príspevok k vzájomnej nevraživosti a polarizácii slovanského sveta z pozície washingtonsko-bruselských mentorov. Úplne jedno, či išlo o verejnoprávne médiá alebo súkromné - v bulvárnom alebo spravodajskom duchu, počas balkánskych vojen v poslednom desaťročí minulého storočia sme počúvali vždy a zásadne len o krvilačných Srboch, trpiacich Bosniakoch, prípadne hrdinských Chorvátoch, ktorí si etnicky vyčistili územie od srbskej menšiny bez akýchkoľvek pripomienok západných ochrancov ľudských práv. V ďalšej etape sme sa dozvedali o vojny chtivých Srboch a nevinných Albáncoch, pretože tak to predostreli svetu tlačové oddelenia a hovorcovia USA, NATO a Európskej únie.

Žurnalistická úderka oceňovaných a renomovaných propagandistov a presstitútov vytrvalo vykresľuje do dnešných dní obraz srbských hrdlorezov a vojnových zločincov a len na okraj spomenie aj obdobné prípady zo strany Chorvátov, Bosniakov - vlastne islamizovaných Slovanov, prípadne Kosovskej oslobodzovacej armády. Rovnaký postup uplatňujú médiá hlavného prúdu aj pokiaľ ide o informovanie o súčasnej Ukrajine, z bojov na Donbase, kde sú ukrajinskí vojaci a dobrovoľné prápory s Banderovým odkazom vnímaní ako hrdinovia a ruské obyvateľstvo ako putinovskí separatisti, ktorí podporujú ruské vojenské komandá na ich ceste od Donecka a Luhanska až do Karlových Varov. Ruské obyvateľstvo na Kryme je pomýlené, no Tatári sú statoční bojovníci za jednotu Ukrajiny. Našim mediálnym hlásnym trúbam je všetko úplne jasné - Rusi a Srbi sú jednoznační vinníci napätia, konfliktov a vojnových zločinov, Slováci a Česi, ktorí odmietajú s otvorenou náručou vítať budúcich staviteľov mešít a organizátorov „no go zón", kam nevstúpi noha neverca, sú xenofóbovia a rasisti, a dobrý Slovan je ten, kto v hlbokom predklone čaká na inštrukcie z transatlantických centrál.

Ide o akúsi zvrátenú snahu deliť národy v strede a na východe Európy na tzv. dôstojných Európanov, oddaných pokynom eurokomisárov a amerických diplomatických inštruktorov a nehodných Európanov balkánskeho typu a spoza Uralu, pretože sa nepodriaďujú falošným prorokom akejsi otvorenej spoločnosti, financovanej z pochybných finančných zdrojov ešte pochybnejších filantropov. V našich printových a elektronických médiách nečítame, nepočujeme a nevidíme ani zmienku o tom, že všetky tieto konflikty nahrávajú tretej strane, nie ich účastníkom, že následky to má rovnako pre všetkých, či už sú Srbi, Ukrajinci, Rusi, Chorváti alebo Poliaci, žiadny apel na spoločné záujmy, blízku identitu, nápravu historických krívd a skoncovanie s nekonečnou odplatou, ktorá nič pozitívne neprinesie. Nie, nemusí ísť o nekritické hlásanie slovanskej vzájomnosti, ale aspoň o pokus snažiť sa objektívne a nestranne informovať, bez vytvárania pozitívneho obrazu o jednej strane a neustáleho hanobenia a kritizovania tej druhej.

Aj pri ďalšom faktore zohrávajú médiá dôležitú úlohu - ide o povinnú mediálnu výchovu k multikultúrnosti. Samozvaní lektori nám vytrvalo vštepujú, ako ľudsky blízko máme k Nepálčanom, Tibeťanom, Kurdom, Albáncom, Sýrčanom, či Afgancom, ale paradoxne nás delia neprekonateľné diaľky od balkánskych Slovanov, Rusov, Bielorusov, či Poliakov. Ak začneme pripomínať ideu slovanstva, dozvieme sa, že je to nereálna, časom prekonaná chiméra z minulých storočí, ktorú možno tak nanajvýš spomenúť na rozptýlenie počas hodiny dejepisu.

Ako je to teda s ideou slovanstva, ktorá by mohla znovu ožiť ako jedno z aktuálnych východísk z ruín dvoch neúspešných európskych procesov - bruselského centralizmu a vnucovaného multikulturalizmu?

Oponenti ponúknu okamžitú odpoveď, či je riešením utopiť sa v ruskom mori, keďže Rusko bolo a je pre stúpencov panslavizmu alebo novodobého obrodenia slovanských ideí tou vedúcou silou. Rovnako sa možno utopiť aj v bruselskom mori, v oceáne Nového amerického storočia alebo vo vodách Nového svetového poriadku, v mase zdegenerovaného stáda bez identity, sebapoznania a perspektívy kontinuálneho rozvíjania historického odkazu predchádzajúcich generácií.

Jednotlivé slovanské národy zažili na vlastnej koži rôzne negatívne skúsenosti z vlastnej dielne ako polonizácia, čechoslovakizácia, sovietizácia, juhoslovanská federalizácia, odhliadnuc od iných, importovaných, ako maďarizácia, germanizácia, islamizácia, či amerikanizácia. Koncepcie vnucované despotickým centrom na úkor jedných a pre upevnenie moci druhých. Tadiaľ cesta určite nevedie.

Máme skúsenosti s Osmanskou ríšou, sovietskym impériom i novodobým sofistikovaným západným diktátom a vždy tu zohrávali dôležitú úlohu vnútorné rozbroje, skorumpované domáce politické elity a neschopnosť poučiť sa zo všetkých otrasov a pokusov o ovládnutie a diktovanie. Najvyšší čas, kým ešte nie je neskoro, aby Slovania z rôznych kútov Európy pochopili, že je nevyhnutná rázna zmena v prístupe k sebe samým. Nájsť spoločnú reč na základe historickej skúsenosti a dnešnej reality v medzinárodných vzťahoch. Uvedomiť si potenciál vo všetkých zdrojoch, ktoré jednotlivé slovanské štáty majú k dispozícii a nenechávať sa tlačiť do úlohy, Ľudovítom Štúrom spomínaného materiálu na pohodlné stavby pre iných.

Máme viacero možností - skončiť v lepšom prípade ako europoidná konzumná masa lacných pracovných síl, či ako prívesok amerického ekonomického priestoru nenáročnej duchovnej úrovne, v tom horšom ako súčasť Eurokalifátu fanatických Alahových stúpencov. Prípadne hľadať inú možnosť - uvedomiť si, že sme navzájom na seba odkázaní. Nevracať sa k prekonaným koncepciám, neefektívnym pokusom a na princípe vzájomnej spolupatričnosti vytvoriť vlastnú víziu oživenia slovanskej idey v novodobom chápaní v podmienkach 21. storočia. Na začiatok postačí zaceliť staré rany v našej búrlivej histórii, nenechať sa manipulovať a byť si vedomí spoločnej tvorivej sily .
Český nezávislý tisk 14.1.2020 PhDr.Lubomír Hudo

Závěr patřil na první pohled bizarnímu přání. „A protože bych nechtěl přát jenom a pouze zdraví, štěstí a dlouhá léta, trochu vás překvapím. Chtěl bych vám popřát bolest,” formuloval své poselství prezident.

„Ale víte, jakou bolest? Takovou bolest, o které mluvil Tomáš Masaryk, když řekl: Myšlení bolí. Chtěl bych vám všem popřát, abyste i nadále byli svobodnými osobnostmi, které si vytvářejí svůj vlastní názor a nenechají se nikým manipulovat. A aby si vážily samy sebe právě proto, že mají vlastní informovaný názor,” vysvětlil pak záhy český prezident.

Na samý závěr popřál všem zdraví: „Protože se svýma bolavýma nohama dobře vím, co to zdraví znamená. Přeji vám štěstí a životní úspěch, i když ten vám budou mnozí lidé závidět. Ale nenechte se jimi odradit.”