tgmSTO LET REPUBLIKY „Změnil se způsob života, chování a spolu s nimi se měnila i naše země. Byli jsme jiní za první republiky, jiní za protektorátu, po válce, po únoru a srpnu, jsme jiní i po listopadu,“ říká spisovatel Jiří Kimla ke stoletému výročí vzniku Československa. A ke tvrzením, jak se Češi mají dobře, přidává poznatek, že se každý tým hodnotí podle nejslabšího hráče. Ptát se tedy máme matek, které nemají na obědy ani na lyžařský kurz pro své děti, důchodců, kterým nezbývá na léky.

Jak hodnotíte stav země za těch posledních sto let? V čem jsme lepší a v čem jsme naopak zaspali?

K tomuto tématu se vyslovuje tolik lidí, že už není pomalu co říct. Denně někdo přichází s novými zjištěními, spekuluje se, překřikuje se, přichází se se senzacemi, točí se nové filmy. Je to dobře, že se na všechno nekýve společně a nevykřikují se ta stejná hesla.

Oba mí rodiče si prošli nacistickými lágry, táta absolvoval od začátku války do konce koncentrační tábor a nezlomilo ho to. Když jsme se s bratrem později narodili, byli jsme vychováváni k vlastenectví a fér chování. Měli jsme velikou knihovnu a padesát metrů od nás bylo divadlo, kde jsme byli častými diváky. Se svými spolužáky jsme hráli kuličky, byli každou chvíli v kině, hráli fotbal, hokej, jezdili na kole, chodili se koupat. Chodili jsme do školy pěšky přes půl města bez rodičovského doprovodu, líbily se nám holky, prostě jsme žili báječným klukovským životem.

Když jsem se narodil, tak to bylo ještě celé Československo. Bydleli jsme v někdejších Sudetech a spolu s námi žili i Němci, Slováci, cikáni, Maďaři, Ukrajinci i Rusové. Dokonce i italská a francouzská rodina. Během pár chvil mezi námi zapadli a nikdo neřešil, kdo je kdo nebo kdo jakou má barvu kůže. Měl jsem báječnou třídní na gymnáziu, která nás učila literaturu, a je jen škoda, že jí už nemůžu vyseknout poklonu. Měl jsem fajn spolužáky vedle dalších kamarádů, kteří se učili na učilištích, kamarády ze sportovního oddílu a vyměňovali jsme si zkušenosti. Ochotně jsme se dělili o věci, svačiny.

Proč to píšu tak rozvlekle? Protože si myslím, že právě to je ta největší změna za posledních sto let. Změnilo se radikálně chování lidí, kteří tu naši zemi za inkriminované roky měnili. Měnil se způsob života, chování a spolu s nimi se měnila i naše země. Byli jiní za první republiky, jiní za protektorátu, po válce, po únoru a srpnu, jsme jiní i po listopadu.

Slavíme sto let vzniku první republiky. Je co slavit? A jak tedy oslavy vnímáte s kritikou, že naše země je rozkradená, rozprodaná a demokracie čelí hrozbě?

Samozřejmě že je co slavit. Jen mi je líto, že dnes už jen je Česko samostatné a Slovensko taky. Pamatuji si, jak to tehdy byla vypjatá situace, ale myslím si, že politici nevyužili všech nástrojů, aby vedle sebe žily v jednom státě dva rovnoprávné národy. Je to můj povzdech, protože druhá část rodiny mi zůstala za hranicemi, platí jinou měnou a jejich krásné řeči rozumí čím dál míň lidí, především mladých.

Republika není jen rozkradená, ale ročně mizí v cizích kasách obrovské sumy vyprodukované našimi lidmi. Vyjmenovávat, co všechno bylo rozkradeno, není zde prostor, ale jedno bych přece jen vzpomenul. Je to prodej naší pitné vody. To považuji za největší zhůvěřilost a mělo by to být co nejdříve napraveno.

A jestli demokracie čelí hrozbě? Asi ano, ze stran nejrůznějších neziskovek, které se vrhly na politikaření, a pak zcela paradoxně z Bruselu. Rozvíjet to nemá smysl, hodně z nás bylo rozhořčeno hloupými nařízeními nebo až nenávistnými projevy bruselských prominentů a dalších. A pak je to v našich hlavách. Není argument, přijde nadávka. Kdo nemá stejný názor, dostane nálepku nebo je nějak ostrakizován. Kam to může vést? Odpověď nechám na vás.

Parlamentní listy                                                                                     Jiří Kiml - spisovatel

havel1Opozice čínského a ruského režimu hlasitě volají po západním marasmu, kriminalitě, otroctví a zadlužování. Jsou tedy pro nastolení bezohledného kapitalismu na celém světě, který zničil morálku, životní prostředí a ekonomiku našeho státu!

Opozice čínského, polského, maďarského a ruského režimu hlasitě volají po západním marasmu, kriminalitě, otroctví a zadlužování. Jsou tedy pro nastolení bezohledného kapitalismu na celém světě, který zničil morálku, životní prostředí a ekonomiku našeho státu!

Pořád se nemůžu smířit, že je kult Václava Havla často falešně skloňován s dodržování lidských práv, ale o dodržování lidských práv se vůbec nejedná, neboť to dodnes znamená špatné směřování naší země, a to již třetinu století od Sametu. 
Naše republika, dříve prosperující, se stala montovnou, skládkou odpadu, objektem vydírání ze strany západu, jenž si nepřeje prosperitu našeho státu, nýbrž úpadek, vždyť  stovky miliard tečou z krve a potu českých občanů do daňových rájů!
Špatné školství plné inkluze falšuje studujícím informace, odlišní lidé jsou šikanováni za svůj projev, vzdělanost a národní povědomí pod bodem mrazu! Přesto se studujícím vymývají mozky kulty západních potentátů, kteří by správně měli skončit na smetišti dějin. 
Katastrofální úroveň literárních webů, festivalů, anket a uměleckých soutěží je výplodem pro-západních hlupáků. 
Pochybného kultu Václava Havla, který okleštil a ožebračil naši zemi, se bohužel chytají politické neziskovky na politickou objednávku. Izraelité, kteří zemřeli za druhé světové války v nacistických koncentračních táborech, se obracejí v hrobě, neboť Německo sílí tentokrát v režimu nacismu zkříženého s islámským státem!
Ani Tibet nemá povědomí, co zlého zavinil hamižný a sobecký západ. Vážení občané, vážím si tedy přírodních krás a půvabů planety Země, všech slušných lidí, ale jsem toho názoru, že je třeba ty slušné lidi osvobodit od západního otroctví. Pochybný kult Václava Havla vůbec nepomůže Izraeli, Tibetu, Ukrajině, Balkánu, ani západu, ani východu.
A proto se západ a celý svět musí zbavit diktatury západu, jiná cesta nevede. Také se západní svět musí zbavit agresivní diktatury USA a Evropské unie. Je třeba, aby i střední Evropa našla odvahu vystoupit z dluhových spirál a morálního marasmu. 
Původní obyvatelstvo křesťanské Evropy si zaslouží slušně a kvalitně žít, stejně tak indiánské kmeny v USA a původní kmeny "rozvojových" zemí. Ekonomické sankce na adresu Ruska musejí být zrušeny. 
Český nezávislý tisk        17.12.2018                                                               Václav Kovalčík, Zlín

Bývalý předseda Zelených Matěj Stropnický napsal pro časopis Tvar pár řádek k 90. narozeninám amerického filozofa Noama Chomského. Ve sloupku se nacházejí také slova o tom, že Spojené státy jsou vlastně teroristickým státem.

TERORISTICKÝ STÁT
V každoroční anketě listu Foreign Policy o nejvlivnějšího intelektuála světa vyhrál původním povoláním lingvista Noam Chomsky, u nás známý hojně kritizovaným výrokem, že v porovnání s disidenty jinde ve světě ti českoslovenští vlastně až tolik netrpěli, v roce 2005. Václav Havel se tehdy umístil jako čtvrtý. Jak docela jinak oba vnímali Ameriku a spolu s ní tak i mnohé konflikty na různých místech světa. Svůj pohled detailně shrnuje Chomsky v knize sestavené vesměs z jeho již dříve otištěných esejí Who rules the world? (Hamish Hamilton, London 2016). Chomsky se v ní zaměřuje na geopolitické otázky, přičemž je v nich přísným multilateralistou a zastáncem mezinárodního práva. A je to absolutní obžaloba Spojených států, u nás bez obdoby, vlastně taková, že se tady o ní i těžko uvěřitelně píše. 
Chomsky totiž vnímá zcela opačně u nás běžně uznávanou roli USA coby světového četníka, který ve jménu svobody a demokracie zasahuje ve všech částech světa proti darebáckým státům, slovy George Bushe mladšího. Chomsky popisuje USA ze stejných příčin jako teroristický stát, který bez ohledu na mezinárodní právo, ženevské úmluvy i názor vlastního obyvatelstva od svého vzniku vojensky napadá prakticky kohokoli. 
Sleduje v knize postup USA ve válce ve Vietnamu, v izraelsko-palestinském konfliktu, ve střední Americe včetně Kuby, v Jižní Africe, v Afghánistánu, Iráku i aktuální konfrontaci s Íránem. Ukazuje, že ideje, jimiž američtí prezidenti, a lhostejno zda republikánští či demokratičtí, obhajují své vojenské a politické intervence před světovou veřejností, nemají se skutečnými důvody zásahů ale vůbec nic společného a zdaleka přitom nejde jen o nejznámější lež s chemickými zbraněmi v Iráku. 
Soustavné pokrytectví – tak vidí Chomsky například americkou politiku v arabském světě. Počínaje svržením demokraticky zvolené íránské nacionalistické vlády v padesátých letech a jejím nahrazením k USA loajálním šáhem, přes mnoho vet rezolucí vůči Izraeli za nedodržování mezinárodních dohod a soustavné rozšiřování nelegálních osad a vystěhovávání Palestinců, přes podporu diktátorského režimu Saddáma Husajna Ronaldem Reaganem v osmdesátých letech až po boj s terorem za Bushe mladšího (a Baracka Obamy!, dodává Chomsky a dokládá příklady), který tolik přispěl k eskalaci islámského náboženského fanatismu a v důsledcích spoluzapříčinil migraci. Nezná ohledy a klidně cituje výrok, že Spojené státy se staly svou reakcí na útoky 9/11 největším spojencem Bin Ládina. Do té doby byl celá devadesátá léta ve své snaze radikalizovat arabský svět a uzbrojovat Západ neúspěšný. Nebo jiný, že NATO existuje zejména proto, aby hasilo konflikty, které svou existencí samo vyvolává. Takto troufalý diskurz u nás úplně absentuje. 
V obrácené logice vnímání kroků USA je najednou všechno naopak, a tak si Chomsky může nad bukurešťským summitem NATO a jeho nabídkou vstupu Ukrajiny položit otázku: tolerovaly by USA příslib Ruska Mexiku a Kanadě, že v případě zájmu mohou vstoupit do někdejší Varšavské smlouvy? Tedy: dopustily by Spojené státy rozšiřování vojenské aliance namířené proti sobě až na své hranice? 
Jiná taková otázka: Kdy opustí USA Guantanámo, které okupují stejně jako Rusko Krym? Je vlastně vůbec možné ji položit? Nebyly by vlastně na místě sankce proti USA, dokud tak neučiní? Chomsky se tak ptát může. U nás to nikomu pod hrozbou lynče a vyobcování nedoporučuji. Jenže svět si tyto otázky klade a celkem stále častěji na ně odpovídá podobně jako Noam Chomsky.

Parlamentní listy 16.12.2018                                                                                                                              Matěj Stropnický

macronJeště třírohý klobouk, případně také ruka zastrčená za klopu kabátu a podobnost Macrona s Napoleonem by byla dokonalá. Jen v jeho zájmu doufám, že se Brigitta, na rozdíl od Josephiny, řádně myje.

Další víkend ve Francii proběhl ve znamení brutálních protestů s hořícími auty, drancováním obchodů a zraněnými. Tentokrát již nikoli pouze proti zdražování benzínu. To francouzská vláda ve strachu z protestů odložila. Více než sto tisíc lidí tento víkend protestovalo proti samotnému francouzskému vládnímu establishmentu, jehož nejvyšším představitelem je vládce Francie a samozvaný rádoby vládce celé Evropy, prezident Emmanuel Macron.

Proti demonstrantům tentokrát také postavila francouzská vláda enormní sílu, více než 80. 000 policistů a četníků, kteří proti demonstrantům neváhali použít gumové projektily, obrněnou techniku, vodní děla a slzný plyn. Během víkendu bylo více než sto lidí zraněno a skoro dva tisíce demonstrantů bylo také zatčeno. Taková malá/větší reminiscence na 89. v Praze....

Macron se tímto postupem totálně „odkopal“. Místo velkého politika a státníka, který chtěl vést Francii, a podle svých nabubřelých řečí, po vzoru Napoleona, dokonce celou Evropu do 21. století se ukázal být tím, čím od začátku byl, omezeným prezidentem bohatých vrstev, který zájmy běžných Francouzů zcela ignoruje.

Macronova francouzská krize může ale zničit nejen kariéru Macrona a jeho vládu, může se také stát smrtelným ohrožením pro celou Evropu. Přinejmenším pro takovou, jakou by ji chtěli mít euroúředníci typu Junckera nebo třeba našeho Teličky. Nejenže se pouliční protesty přelily z Francie již také do Belgie, Nizozemska a Německa, ale krize může také znamenat začátek konce multikulturalismu a dalších megalomanských Macronových plánů, které chtěl Evropě, včetně nás, vnutit, ať chceme nebo nechceme. Imigrantské kvóty toho byly jen malým názorným příkladem.

Je proto docela dobře možné, že volby do Europarlamentu v květnu příštího roku ukážou, že myšlenky Macrona, Junckera nebo Merkelové o stále větším provázání Evropy pod vedením „motoru“ Německo – Francie oslovují v Evropě již málokoho. A do popředí se dostanou strany a hnutí typu italských Pěti hvězd. Tak uvidíme, co z toho vzejde.

Myslím si, že Česká republika, malý evropský stát s naší nedávnou negativní historií v područí Sovětského svazu, Evropskou unii pro budoucnost nezbytně potřebuje. Měla by to ale být Evropská unie rovných, kde budou mít všichni členové stejná práva, bez vyvyšování velkých nad malými případně zakládajících členů nad těmi, kteří přistoupili později.

 

Český nezávislý tisk 10.10.2018                                                      Milan Šarapatka 

usa(aneb Dr.Galén z románu Bílá nemoc od K.Čapka varuje)

P.C.Roberts

Ukrajinská válečná plavidla při své akci v Azovském moři porušila články 19 a 21 konvence OSN o mořském právu. Překročila totiž ruskou námořní hranici a vstoupila tak do uzavřené oblasti ruských teritoriálních vod.

Za tuto akcí je odpovědný Washington, protože Ukrajina sama by se podniknout takovýto agresivní čin nikdy neodvážila. Zde čtětě přesný popis proběhlé události:https://www.rt.com/news/444857-russia-ukraine-kerch-strait-standoff/

V poslední době kolují různé výzvy na obnovení Československa. Chtěl bych se proto nad těmito iniciativami zamyslet a přivést k tomu i další spoluobčany.

 

ceskoslovensko small

Nejprve je třeba dát za pravdu těm, kteří hovoří o tom, že rozdělení Československa bylo krokem protiústavním a nezákonným z hlediska způsobu jeho provedení, tj. bez faktického sou-hlasu občanů. Rovněž je na místě připomenout, že dřívější tvar území Československa se sice špatně bránil, fungoval ale jako kost v krku proti případným snahám Němců či Maďarů o spolknutí českých zemí či Slovenska, pokud by se rozhodli Československo polknout.

Jedni i druzí měli totiž historicky zájem vždy o tu kterou část naší společné republiky, nikoliv o ni jako o celek. Rozdělením naším země tyto historické zájmy uvedených zemí opět nabyly na aktuálnosti, přesně podle hesla „Rozděl a panuj!“. K rozdělení Československa tak došlo v rozporu se záměry jeho zakladatelů.