BobajsvsmallByly nám s Bobajsem dva roky, když se v Praze v roce 1969 upálil Jan Palach.
Poté byl odstraněn sympatický Alexandr Dubček, nahrazen Gustavem Husákem.
Začala normalizace. Lidé se začali „ křivit“. Přibývalo závadných charakterů ….
Národy v Československu byly poníženy okupací a normalizační atmosférou.
Prosazovali se často šmejdi a estebáci. Lidé začali poslouchat i Karla Kryla .
Toto léto utekl raději do emigrace můj otec Miroslav Krpel,
podobně jako Kryl do Německa. V té době rodiče Boba přiváděli na „jeho Javorový“,
postupně začal milovat, hory, lyže, kopanou,lezení, skialp…….
V dobách, kdy v dolinách vládl komunismus, jsme my utíkali do svobodných hor.
Chodili spolu na základku, lyžovali závodně v Beskydech, hráli fotbal. Pak začali lézt v Tatrách,
na písku, v Porubce. Udělali přechod Tater, sjeli z Lomničáku a Mt.Blancu.
Pak před 20 lety začal Bob závodit ve skialpinismu. Vyhrával, co se dalo. Reprezentoval Česko,až to dotáhl na horského záchranáře- profíka ve svých milovaných Beskydech.
V poslední době se opět začala do duší lidí vkrádat normalizace.
Poctivý Bobajs nesnášel zlodějíčky, pokrytce, intrikány,prospěcháře, kteří sami toho moc neuměli a proto mu začali škodit. Mobingovat či šikanovat ho na jeho milovaných horách.
Estébaci by dnes měli slézt z hor, kde nepatří. Celníci by se měli vrátit na hranice a policajti na stanice.
Bob se dostal do kouta a rozhodl se pro demonstrativní čin po padesáti letech ………
nemohl už přinést větší oběť! Vlastní život! To proto hledal pomoc v posledních měsících u výškařů, horolezců (ne těch análních),
starých beskydských lyžařů, právníků, mořeplavců i u mne.
Bobe, jen tolik pro tebe stačil udělat syn starého emigranta...

.........text Menower nad hrobem

Rozdělej oheň tisíc mil daleko, aby ozářil mou dlouhou cestu domů. Letím na kometě, má cesta je dlouhá, nesmím se zdržet. Mlčení je jako těžký kámen. Bojuji se světem a beru všechno, co mi dá. Ale občas je mé srdce poníženo. Jsem zrozen, abych šel proti větru. Jsem zrozen, aby znali mé jméno. Nezáleží, kde stojím, jsem sám. Vstaň a bojuj! Žij svým srdcem. Nebojím se zemřít. Vstaň a bojuj! Řekni, co cítíš? Zrozen se srdcem z oceli. Spal za sebou most, bez slitování. Je jen jedna cesta domů. Ti, kdo se smějí a zahrazují cestu a řežou jiným krky, padnou jako tající sníh. Uvidí nás povstat, pokloní se a jejich srdce poklesnou. Pak my se budeme smát a oni budou klečet a poznají, že to srdce z oceli bylo příliš těžké zlomit, příliš těžké ovládat...............

Karel Kryl-1969

I naše generace
má svoje kajícníky
a fízly z honorace
a skromné úředníky
a tvory bez svědomí
a plazy bez páteře
a život v bezvědomí
a lásku K nedůvěře

Už nejsme nejsme to co kdysi
Už známe ohnout záda
Umíme dělat kompromisy
a zradit kamaráda...

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit