cyril metodejVážení biskupové a kněží Česka,
tyto dny si připomínáme památku našich věrozvěstů Cyrila a Metoděje a zároveň i mučednickou smrt kněze Jana Husa. V této souvislosti klademe otázku: Co je klerikalismus?
Je to zneužití Boží autority proti Bohu, evangeliu a církvi.
Kdo jsou klerikálové?
Církevní kariéristé, kteří uzurpovali církevní úřad a zneužívají ho k svým egoistickým a kariéristickým zájmům.

 

Příklad klerikalismu z dob sv. Cyrila a Metoděje

Soluňští věrozvěstové na rozdíl od Němců nezištně hlásali evangelium a byli za to očerňováni a pronásledováni. Německým biskupům šlo o ovládnutí území a germanizaci. K tomu jim měla posloužit formální christianizace. Neváhali proto proti svým konkurentům Cyrilu a Metodějovi používat intriky a násilí. Nejprve svaté bratry očernili z údajných herezí. Když se obhájili v Římě, kde Cyril zemřel, Metoděj byl na zpáteční cestě německými biskupy zajat. Dva němečtí biskupové ho dokonce švihali jezdeckým bičíkem. Věznili ho dva a půl roku. Pokud by nezasáhl papež, ve vězení by zahynul. Toto je církevní klerikalismus – zneužití církevní moci.

Německý biskup Wiching, aby zlikvidoval slovanskou misii, dopouštěl se nejen hrubých očernění, ale dokonce padělal i papežské dokumenty. Když Metoděj zemřel (885), 200 jeho žáků bylo prodáno do otroctví do Benátek. Jiní byli jako největší zločinci téměř nazí vyhnáni z území. Nikdo jim nesměl podat na cestě ani chleba, ani vodu. Takovou nenávist k nevinným umí vyvolat církevní klerikalismus! Jde o zneužití moci proti Božímu dílu i proti Božím lidem!

Čeští reformátoři

Proti nemorálnímu životu a simonii se postavil Jan Milíč z Kroměříže. Umírá v pověsti svatosti, ale jako vyhnanec, pronásledovaný církevními preláty i za hranicemi.

Po Milíčovi vystupuje Jan Hus, který hájí Boží zákony, nazývá hřích hříchem a vybízí k pravdivému pokání a následování Krista. Rovněž káral zhýralý život špatných kněží a prelátů. Za to se mu pomstili, postavili falešné svědky a obvinili ho z údajných herezí. V té době byl velký morální úpadek církve a tři papežové. Kostnický koncil odsoudil nevinného hlasatele pokání jako kacíře. Jakou komedii na koncilu v Kostnici sehráli tito klerikálové, většinou německé národnosti? Podsunuli Husovi falešné články a pak ho nutili, aby je odvolal. Tím by se dostal do role heretika. Jan Hus jasně prohlásil, že nikdy hereze, které jsou mu křivě připisovány, nehlásal, ani je neučil, ani nehájil. Proto neměl ani co odvolávat. Protože na jejich komedii a svou morální likvidaci nepřistoupil, odsoudili ho k smrti. Toto je církevní klerikalismus: zneužití moci k zničení pravdy i spravedlivého.

Papež Martin V. schválil zločin křivopřísežnictví, tedy výrok koncilu, a tím i vraždu nevinného. Církev se pak ve svých dokumentech odvolávala na autoritu koncilu a výnos papeže. Tento Kostnický zločin neměl však negativní dopad jen na českou církev; Hus musel být zlikvidován jako precedens, aby si už nikdo nedovolil vystoupit proti církevním klerikálům a hlásat pravdivé pokání. To se vymstilo za 100 let v Německu, když za tento zločin nastalo oddělení od Říma. Kdyby Husa neupálili, ale na jeho výzvu by církev konala pokání, nemusela být skrze Luthera rozštěpena. Navíc do dnešního dne nebyl Kostnický zločin církví odsouzen a svatý mučedník rehabilitován!

Český prezident Miloš Zeman se vyjádřil, že stupeň inteligence se měří intervalem, v jakém si je člověk schopen přiznat chybu. To řekl na adresu americké politiky, ale daleko více to platí na adresu církevních klerikálů, kteří si dodnes, ani po šesti stech letech, nejsou schopni přiznat vinu a vyznat pravdu.

Klerikalismus v současnosti

II. vatikánský koncil byl zneužit Janem XXIII., který byl stoupencem hereze modernismu, odsouzené už sv. Piem X.

Vyvrcholením klerikalismu je veřejný arciheretik a arciklerikál Bergoglio. Ovocem Bergogliova „nového evangelia“ je duchovní sebevražda církve.

Je třeba nazvat klerikalismus tím, čím je, a to zneužitím církevního úřadu proti Bohu a církvi!

Čeští biskupové a kněží, budete mít aspoň vy v této historické době odvahu učinit první krok a rehabilitovat českého mučedníka Jana Husa?

6.7.2019 český nezávislý tisk + Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

 

mzsUplynul další školní rok Masarykovy základní a mateřské školy Hnojník pod vedením Mgr. Dagmar Tobolové. Její práce pokračovala ve stejném duchu jako loni. Opět soudy, změny v personálním obsazení, změny na vedoucích místech jednotlivých úseků. Nic příjemného pro děti a rodiče. A tato činnost přinesla výsledky. Dne 28.5.2019 Mgr. Tobolová prohrála krajský soud, který nepotvrdil žalobu na mne. Paní Tobolová požadovala úhradu škody, kterou jsem měl údajně způsobit škole v roce 2010 chybou v projektové dokumentaci. Opomněla však , že projekt pokračoval pod vedením dalších ředitelů včetně jí. A tak soudní výdaje a náhradu škody bude platit škola a obec. Takové plýtvání ! Problémem je také neustálé nekonečné změny na postech zástupců ředitelky a jiných pedagogických pozic. Stále se mění učitelé a již 7. zástupce ředitele nechce s p. ředitelkou spolupracovat. Pouze po roce odchází p. Pyško. Odchází také p.Pavelka. Je to již 44 změna zaměstnance za 5 let.. Škola je stále jakousi přestupní stanicí pro kamarády a známé paní odborářky. Po určité době tito lidé pochopí a odcházejí. Nemaje odvahu do poslední chvíle říci, kam, neboť praktikou p. Tobolové je zvednout sluchátko a podat na nové pracoviště „barvité reference.“

Nezbývá než doufat, že se tento styl práce neodrazí na kvalitě výuky a chodu školy.

28.6.2019 Mgr.Tomáš Krpel

issovaHerečka Martha Issová poskytla portálu Aktuálně.cz rozhovor, který se z části zabývá její hereckou činností, z části její politickou angažovaností. Pokud jde o první část, tedy tu hereckou, v rozhovoru se mj. vyjádřila k připravovanému filmu Zátopek, v němž má hrát Zátopkovu manželku, slavnou oštěpařku Danu Zátopkovou. V rozhovoru pak poměrně ze široka a snad i věrohodně popisuje své atletické (ne)schopnosti ze školních let a že pro roli Zátopkové dnes musí podstoupit mnoho náročného tréninku, aby byla její role Dany věrohodná. Sport ve spojení s rodinou prý ale není zrovna jednoduchý. To je ovšem osud každého herce, který vezme roli a nemá k ní zrovna potřebné fyzické a jiné předpoklady.

Velice pozoruhodná je však kritická reakce samotné paní Dany Zátopkové k filmu, notabene ztvárněné své postavy v hraném filmu. Na otázku, co říká Dana Zátopková na to, že ji na stříbrném plátně bude hrát právě ona, Martha Issová řekla:

„ V tomhle směru se ke mně žádná její autentická reakce nedostala. Jinak se se mnou ale baví velmi vřele, i když mi díky svému břitkému humoru dala při našem prvním setkání docela čočku. Jako sportovkyně totiž moc nechápe, proč máme my filmaři takovou touhu jejich příběh znovu odvyprávět. Síla sportovních výkonů je totiž podle ní jedinečná jen ve chvíli, kdy se odehrávají, a nedá se prý nijak zopakovat a uměle vytvořit nějakými herci. Říkala mi, že když se o nápadu na film poprvé dověděla, tak byla zuřivě proti tomu, ale teď už jí ten zuřivý odpor trochu pustil a máme si prý dělat, co chceme“.

Není od věci konstatovat, že paní Dana Zátopková má naprostou pravdu! Existuje přece nemalé množství dokumentárních filmů a jiných dokumentů, které zachycují a vypovídají o jejím, resp. jejich sportovních úspěších i jejich životě. To, že s natáčením filmu o sobě paní D. Zátopková nesouhlasí, resp. není nadšena, vyjadřuje jak její životní zkušenosti, moudrost, ale také nebývalou skromnost, která byla pro oba sportovce vždy příkladná a příslovečná! Výběr herečky Issové však pro ztvárnění postavy D Zátopkové je naprosto nevhodný, velmi neuvážený! Srovnáme-li základní fyziognomii, resp. podobu obou žen (tedy podobu z jejího aktivního sportovního období, ve kterém je paní Dana herečkou ztvárňována) je to podoba naprosto neidentická, neautentická (viz foto níže). To už je však více téma pro filmové kritiky a názor diváků, jak film přijmou.

Jiná věc je, s jakou nevšední, až hlubokomyslnou moudrostí se paní Issová vyjadřuje k politickému dění ve společnosti. Není důležité zde opakovat vše, co tato inteligentní blbka pronesla, stačí zopakovat názor, vyslovený jejím kolegou, hercem Ivanem Vyskočilem, který na adresu zainteresovaných řečníků říká: „Co mě naprosto vyvedlo z míry, byla ta jejich absolutní hluchota vůči argumentům proti. Ani zbla ochoty, alespoň nějaký argument vyslechnout, a hlavně naprostá, až totální absence představy – co potom? Nikdo mi nedokázal zodpovědět otázku, jak si představují uspořádání společnosti, kdyby se jim to snad nakrásně

i podařilo, a to tedy bože nedopusť, vyřvat si svoje požadavky a vládu svrhnout. Kdo by dle nich měl nastoupit, jak po premiérovi Babišovi, tak po prezidentu Zemanovi? Nedokázali mi na to odpovědět a stále se té otázce vyhýbali,“ kroutí hlavou Ivan Vyskočil.

Nicméně, už i na tyto úvahy existují jisté představy o tom, kdo by mohl jít na místo premiéra Babiše, případně prezidenta Zemana. Když si uvědomíme zbožné představy některých demonstrantů, pak by to na postu premiéra mohl být třeba velkohubý pan Fiala z ODS, případně také ukecaný a přechytralý pan Rakušan z KDU-ČSL, nebo nedej bože, teplokrevný pan Pospíšil z TOP 09! V neposlední řadě na Hradě by jistě rádi všichni ti přiblblí demonstranti viděli svého takřka svatořečeného profesůrka Drahoše! Všechny možnosti však předem vyvolávají vážné pochybnosti, neboť takové politické, ekonomické a společenské, potažmo státní vedení nedává pražádnou záruku dalšího, pro většinu občanů sociálně spravedlivého a uspokojivého vývoje společnosti.

Paní Issová, uzavřená ve své „intelektuální bublině“ mj. také říká, že „Nedělám si iluze a vím, že se vždycky najdou lidi, kteří kvůli své frustraci nebudou chtít být aktivní a místo toho budou hrabat pod sebe a volit politiky, co jim toho co nejvíc naslibují na úkor škod někde jinde. Aktivita, o které mluvím, rozhodně všechno nespasí, ale výraznou pozitivní vlnu přinést může. Změny odjakživa iniciuje ta menší, aktivnější část společnosti“. Nevím, zad si uvědomuje, že vlastně mluví o sobě a svých přátelích z pražské kavárny a těch, kteří se demonstrace podporují, protože svými slovy přesně vystihuje jejich snahy a cíle. Má pravdu v tom, že změny často iniciuje menší, aktivnější část společnosti, bohužel si ale neuvědomuje, že k tomu, aby mohla být taková iniciativa pozitivně realizována, k tomu nutně potřebuje většinu. Pokud si myslí, že těch virtuálních 130 tisíc lidí na Václavském náměstí je schopno jejich bezobsažnou iniciativu prosadit, nemají vůbec představu, jak smýšlí většina občanů republiky. Má-li ale jejich zaříkadlo o „pravdě a lásce zvítězit nad lží a nenávistí,“ fungovat je nejvyšší čas, aby jak paní Issové, tak všem ostatním idealistům ty jejich bubliny hodně rychle praskly. Tudy totiž cesta k lepšímu rozhodně nevede, vždyť už jen ten název „Milion chvilek“ je silně zavádějící. Nejde totiž o vyjádření časové hodnoty, ale hodnoty finanční. Zadarmo ani kuře nehrabe, natož nějaký pan Mikuláš Minář, že?

Nezbývá než všem umělcům, co iniciují jakousi virtuální změnu ve společnosti doporučit staré moudré a stále platné přísloví: „Ševče, drž se svého kopyta“! Mají své povolání, které by měli ctít a jejich cílem by mělo být především úsilí o pozitivní umělecký projev a výkon. Pokud chtějí ovlivňovat politiku, mají k tomu jednu z velkých výhod demokracie: svobodné volby. Chce to ovšem jedno a sice, volit takové lidi, kteří splní jejich představy a předvolební sliby a hlavně naučit se respektovat volební výsledky. To ovšem řada z nich neumí navzdory tomu, že si zakládají na svém IQ, které však, jak zkušenosti ukazují, nejsou zdaleka takové, jaké se o nich sami nositelé domnívají. Důkaz o úrovni IQ totiž sami prezentují právě na tribunách demonstrací.

A na závěr několik moudrých rčení, které by si měli protagonisté demonstrací zapamatovat: „ Počítá se to, co bylo vykonáno, ne to, co bylo řečeno !“(Seneka), nebo „Caesar non supra grammaticos – „císař nemůže poroučet gramatikům (rozuměj učencům)“, aneb: o císaři, který se spletl v gramatice a chtěl, aby se podle toho upravila! Pochopí to se svým IQ paní Issová, Geislerová, Čvančarová, Mádl, Svěrák, Hanák, Nový a celá řada dalších? Kéž by!

Paní Dana Zátopková sice neoplývala nějakou mimořádnou ženskou krásou, ale pohled na M. Issovou (viz foto) představující D. Zátopkovou, je něco úděsného! Jestli se proti takové podobě paní Dana Zátopková neohradí, pak jen díky svému velkému sebezapření!

Nezávislý tisk 17. června 2019                                   Jiří Baťa

okupaceV dôsledku mníchovskej zrady sa obete medzi občanmi zradeného Československa odhadujú na 365000.Počet priamych obetí okupácie z augusta 1968 (do konca roka 1968) sa spája s číslom 108.
Je zaujímavé, že demokratickí „moralisti“ uprednostňujú skoro výhradne udalosť sovietskej okupácie, ktorú dnes často označujú ako „ruská okupácia“, hoci je nepopierateľnou pravdou, že sa na okupácii podieľali okrem ZSSR aj Bulharsko, Maďarsko, Poľsko, a NDR.

Pričom po vojenskom zásahu najviac volali práve v Berlíne a Varšave. Ukrajinec Brežnev, ktorý v tom čase rozhodne nebol senilným a manipulovateľným politikom, si bol veľmi dobre vedomý následkov vojenského zásahu, a hoci sa odohral pod jeho taktovkou, udalosti mu dali za pravdu – Sovieti skončili vedľa nacistov v povedomí českého a slovenského národa.

Históriu píšu víťazi a deformujú (s odpustením za slovné spojenie) – kolaborantské „svine“. Tie, ktoré uzatvárali nad nehybným telom Československa kšeft s Hitlerom, podporovali jeho „nároky“ voči iným a nakoniec priamo zavinili rozpútanie druhej svetovej vojny a milióny obetí po celom svete. Dnes tieto „svine“, ktoré majú na svedomí životy mnohých našich predkov, nazývame spojencami a partnermi, pretože iné „svine“ opäť manipulujú s našimi životmi a za judášsky groš by pokojne predali aj naše dcéry do prvého nevestinca, ktorý by objavili po ceste do svojich luxusných obydlí (často postavených za pochybných okolností).

Každá obeť si zaslúži úctu … otázkou je, aká úcta je prejavovaná slovenským obetiam druhej svetovej vojny, keď sa spomínajú len obete holokaustu (v Československu 277000 – prevažne ako dôsledok mníchovskej zrady), a 108 obetí sovietskej okupácie. Ostatných si nikto a nijako nepripomína.

Kto zradil raz, zradí opäť … kto neváhal vraždiť a vydierať raz, skúsi to opäť … dôkazom toho, aké následky má tolerancia voči vrahom a vydieračom, je súčasná politika Bieleho domu … a servilná slovenská reprezentácia, ktorá za judášsky groš a vlastné pohodlie pokojne bude konzumovať – aj spod vlastného zadku ….

Nezávislý tisk 6.6.2019                                             J.Banáš

demonstraceVčera se mi stala zvláštní věc. Známí se mne zeptali. "Když jsi ten bojovník za svobodu, byls za ní bojovat i v úterý na Václaváku?" Samozřejmě, že nebyl! Odpověděl jsem, že tam se bojovalo za opak, než je svoboda a demokracie.
A to, že se na Václavském náměstí v úterý nebojovalo za svobodu a demokracii, ale za pravý opak, o tom jsem samozřejmě více než přesvědčený.

Poprvé, když se na těchto demonstracích skanduje proti těm, kteří byli svobodnými volbami řádně zvoleni. Tady mne však můžou mnozí nařknout z toho, že i já jsem chodil mezi lety 2010 a 2013 na protivládní demonstrace. Ano. Ale tehdy to bylo proti vládě Petra Nečase a Miroslava Kalouska. Tehdy, pokud si to dobře pamatujete, však klesala markantně důvěra jak vládě, tak volební preference vládních stran. A jak je to dnes? Zcela je to jiné. Prezident republiky si drží svou standartní důvěru cca kolem padesáti procent. A straně předsedy vlády (i když jsem ji nikdy nevolil) se drží preference kolem 30 procent. A to tak, že to vypadá to, že o parník vyhraje i příští volby. Lidi, kteří je volili, jsou s nimi zřejmě spokojení a volili by je asi zas. Takže v tomto případě ty demonstrace jsou samozřejmě i proti výsledku svobodných voleb, a tedy i také proti vůli českých lidí. Pouhých sto tisíc lidí na Václaváku skutečně není víc než 30 procent voličů ve svobodných volbách. A kdo si myslí něco jiného, neusiluje o nic jiného, než o státní převrat proti voličům i proti vůli lidu. A například pan prezident Miloš Zeman je můj kůň, já jsem ho volil, jsem s jeho prací nad míru spokojený a považuji ho za našeho nejlepšího prezidenta od 2. světové války. A hodně by se mě to dotklo, kdyby měl odstoupit jen kvůli nějakým křiklounům z Václaváku.

Mimochodem, když jsme u těch demonstrací z roku 2012, víte, že to byl právě Miroslav Kalousek, neformální vůdce současné pražské kavárny, kdo tenkrát prohlásil, že protesty jdou proti demokracii? (viz https://zpravy.aktualne.cz/domaci/kalousek-protesty-jdou-proti-demokracii-ne-vlade/r~i:article:737665). Tak ať si jeho ovečky vezmou laskavě jeho slova k srdci i dnes!

A za druhé, doufám, že víte, kdo dnes nejvíc ohrožuje svobodu a demokracii v Evropě? Ten, kdo propaguje tzv. politickou korektnost! Vždyť v mnohých státech bývalé západní Evropy je dnes běžné, že proti tomu, kdo porušuje zásady politické korektnosti, se můžou objevit i nějaké ty represálie. A takovéto jednání vůči lidem s jejich vlastním názorem má od svobody a demokracie skutečně nesmírně daleko! A kdo by dnes rád chtěl zavádět politickou korektnost? Že by to byl prezident Zeman nebo premiér Babiš, když prý podle demonstrantů ohrožují demokracii? Ne! Ti jsou naštěstí ti poslední, kteří něco takového chtějí zavádět. To by rád zaváděl především ten, kdo se vidí v paní Merkel, v panu Macronovi a jim podobných! Takže žádný Zeman, žádný Babiš, ale druhá strana. Takže všem příznivcům politické korektnosti opět pěkně "děkuji" za jejich snahu o ohrožování svobody a demokracie v ČR.

Pokud vám jde skutečně o zachování svobody a demokracie v České republice, tak se prosím vykašlete na všechny pražskokavárníky, lepšolidy, neomarxisty, pravdoláskaře a jak vůbec se těmto nepřátelům svobodného názoru obyčejných lidí říká. A bojujte proti tomu, co svobodu a demokracii v Evropě ohrožuje skutečně. A také bojujte za to, aby nikdo nemusel mít strach, že za svůj vlastní názor bude z nějakých politicky pochybných důvodů potrestán.

6.6.2019 Nezávislý tisk                                                                                   Libor Čermák

mapa volby

 

Na snímku vidíte, jak je to s volbami v celé Evropské unii.
Všech zbývajících 27 států mají všechny evropské, parlamentní, regionální i komunální volby
vždy jednodení od rána do večera. Jen Česká republika má zavedeny volby dvoudenní.
Svádí to mnohé starosty a primátory k podvodným praktikám ve volebních místnostech 
během volební noci. Chtějí proto někteří přemísťovat volební urnu, vyhledávat volební místnosti takové, 
do kterých není zezdola vidět apodobně. Řešením by jistě bylo zavézt i u nás volby jednodenní,
 tak jako ve zbývajících 27 státech Evropské unie.
Pokud se to ovšem nestane, nezbývá než předsedům volebních místností nechat odhlasovat volební komisí svícení při volbách po celou noc a zabezpečit i hlídání těchto volebních místností či urny.
Přestane být už Česká republika tím " Kocourkovem" , či bude nadále motivovat stávající starosty 
k možným opětovným podvodům???
4.6.2019                                                                           Tomáš Krpel